Předčasné volby vyvolaly časový pres a zkrátily stranám dobu na přípravu, což napomohlo velkým stabilním stranám, jejichž myšlenky jsou zakořeněné v hlavách jejich stálých voličů. Řeč je o levicové ČSSD a extrémně levicové KSČM, což může mít závažné důsledky, jsou-li to jen tyto strany. Ještě před rokem bych doplnila ODS, dnes to však již nelze, což je mi vlastně svým způsobem líto, protože jsou tím pádem váhy stability stranické soutěže značně nevyrovnané.
Vzpomeňme si však na ODS za dob, kdy ji vedl Václav Klaus. Strana měla početné členstvo s příznivci, a tak i finance, osobnosti a hlavně voliče, kteří v ní věřili a k urnám chodili. Avšak potom, co Klaus stranu opustil a stal se „nadstranickým“ prezidentem, to šlo s pravicí, kterou až tak trochu výlučně zosobňoval, jasně do kopru.
Pokládám si tak otázku jestli není lepší stavět pravici na konzistentních myšlenkách více lidí nežli na kultu jedné osobnosti, která pakliže scénu opustí, břeh se zhroutí, tak jako to je teď. Říkám si, že je tu ale jisto jistě dost lidí, kterým jsou myšlenky volného trhu s nízkými daněmi blízké. Kde ale jsou? A koho budou volit? Dost z nich je jistě zklamaných. Těm radím vyčkat, rozkoukat se a otevřít oči a mysl a nakonec zvolit stranu, která má pevný ideový základ s kandidáty, kteří se sami vypracovali ve férové soutěži primárek, nikoli že byli dosazeni stranickým vedením, jak tomu bylo a je doposud u mnohých stran.
Nechtějme tedy jednu osobnost, jednoho vůdce, který se o nás postará. Klaďme důraz na myšlenky, pomozme jejich prosazení a začněme klidně dnes.
