Politické strany sestavují kandidátky pro volby do Evropského parlamentu. Jakým způsobem strany své kandidáty vybírají? Některé demokraticky, některé autoritářsky.
Nejméně demokraticky, autoritářsky, sestavují kandidátky v Hnutí úsvit a v hnutí ANO. V Úsvitu o kandidátce jednoduše rozhodlo čtyřčlenné předsednictvo, v hnutí ANO předseda, místopředsedové a zástupci krajských organizací. Výběr kandidátů je v tomto případě v podstatě v rukou předsedů coby neomezených vládců.
V TOP 09, ODS a Straně zelených navrhují kandidáty místní organizace a kandidátku pak hlasováním schvaluje stranický výbor. Výběr kandidátů je v tomto případě tradičně předmětem mnoha zákulisních dohod a čachrů.
Tyto strany sice mluví o „primárkách“ a o výběru kandidátů „odspoda“, ale ve skutečnosti zde demokratické principy mnoho prostoru nemají.
U lidovců prvních deset kandidátů volil sjezd strany, kde mohou hlasovat delegáti z jednotlivých okresů. V KDU-ČSL tak funguje při výběru určitá forma vnitrostranické demokracie, i když běžný člen strany nemá na výběr kandidátů přímý vliv.
Nejdemokratičtěji vybírají kandidáty Svobodní a Piráti. U Pirátů zvolili přes internet členové prvních pět kandidátů. Strana svobodných občanů vybírala všechny kandidáty v tzv. primárkách, kde volí nejen všichni členové, ale i zaregistrovaní příznivci.
Primárky mají největší tradici ve Spojených státech, kde se do výběru kandidátů jednotlivých stran zapojují miliony voličů.
Zastánci primárek zdůrazňují, že zapojení širokého počtu členů a příznivců zabraňuje korupci a tomu, aby se strana vzdálila zájmům svých voličů.
